Můj Erasmus v Madridu - jak se studuje ve městě, které nikdy nespí?

A už je tady březen. Jak dlouhá doba se to zdála od chvíle, kdy jsem nastupovala do srpnového letadla, který směřoval do Madridu. Bohužel, čas letí neuvěřitelnou rychlostí, a stejně tak utekl i můj studijní pobyt právě v tomto metropolitním městě.

Vždy jsem věděla, že chci vyjet v rámci studia někde do zahraničí. Když se mi naskytla příležitost právě s Erasmus, neváhala jsem. Rozhodování, do které země bych chtěla vyjet také netrvalo dlouho.  Výuka ve španělštině společně s teplým podnebím se mi zdála jako dobrá příležitost, jak si prodloužit léto a zdokonalit se v jiném jazyce. A co se týče výběru města, tak proč si rovnou nevybrat hlavní město, které nikdy nespí - Madrid. 

Gran Vía (Madrid)

Ihned první večer po příjezdu do této destinace na mne čekala nabídka, zda bych se svými mexickými spolubydlícími chtěla jít do klubu. Vyčerpaná z cesty a navíc po dvouhodinovém spánku jsem přece jen neodmítla. Přece tak jsem si Erasmus představovala. Nepromrhat jediný okamžik a pořádně si ho užít. Nakonec jsem nelitovala a zábava v madridském stylu splnila mé očekávání. V klubu jménem La Boutique se lidé uměli opravdu bavit, což jsem vypozorovala hlavně skrz tance jménem "perreo", který sjížděli na reggeatonu. Ačkoli tento klub se stál mou stálicí, musím uznat, že jsem zakusila i mnohem  luxusnější kluby, jako je například Teatro kapital. Tento sedmipatrový klub s odlišnými hudebními žánry byl vážně luxusním zážitkem, který mohu jenom doporučit.

Teatro Kapital

Kromě zábavy přišlo také na řadu cestování. První významnou cestovní zastávkou bylo Toledo. Tohle městečko nacházející se pár desítek kilometrů od Madridu na mě zanechalo dojem obzvlášť  svými historickými hradbami.  Pokud si ale myslíte, že tady najdete gurmánské restaurace, jste na omylu. Po zkušenosti s nabídkou občerstvení bych si napodruhé raději zabalila větší svačinu.
Mojí největší cestou v rámci Erasmu bylo Portugalsko, konkrétně do Lisabonu a Porta. Moje zážitky z této cesty jsou opravdu největší a myslím, že stály za to. Proto bych se o mé cestě do Portugalska ráda věnovala v dalším článku.   

Porto (Portugalsko)

Lisabon(Portugalsko)

Toledo 

V Madridu je nespočet míst, kam zajít, ale  mým must-have vysněným přáním bylo vidět hrát fotbalový klub Real Madrid. Toto přání se mi splnilo. Nikdy předtím jsem se nestala součástí takového chaosu, a říkala jsem si, zda mi vůbec bude stát za to, abych viděla Christiana Ronalda z kilometrové dálky. Stálo to za to! Viděla jsem hrát přece jeden z nejlepších fotbalových klubů. Když opomenu to, že mi při vstupu zabavili mou dlouholetou oblíbenou flašku, nelituji.

Stadion Santiago Bernabeu (Real Madrid)

Pokud si člověk chce dát pauzu od velkoměstského shonu, měl byl určitě zamířit do Retiro Parku. Na tomto místě se dočkáte odpočinku například ve formě procházky rozkvetlými zahradami, plavbou na loďkách po jezeře či pozorováním výkonů pouličních umělců. Krása tohoto parku je pozoruhodná především na podzim, kdy zbarvení listů stromů má melancholický nádech. 

Jardines del Buen Retiro de Madrid

Dalším typickým místem, které je v Madridu nutno navštívit je Templo de Debod. Při mé každé návštěvě tohoto starověkého chrámu jsem se cítila jako kdybych cestovala v čase. Lidé se tu schází především při západu slunce, kdy pohled na tyto hradby v tomto momentě je až paralyzující. 

Templo de Debod

Madrid je také místem, kde to můžete získat opravdu gurmánský zážitek. I přesto, že Španělé patří mezi největší konzumenty masa, dokázala jsem najít pár skvělých veganských restaurací. Je třeba také zmínit i typický řetězec Montaditos, které jsou snad na každém rohu. Tohle místo nabízí několik desítek variant sandwichů (tapas) dle vašeho výběru a to jen za pár eur. Sandwich s náplní Oreo? Žádný problém. 

Veganská restaurace Viva Burger

Samozřejmě největší součástí mého pobytu bylo studium na zdejší polytechnické univerzitě (UPM). Jeden z hlavních důvodů, proč jsem se na Erasmus odhodlala vyjet. Jelikož jsem studovala v jejich mateřském jazyce španělštině, žádný speciální program pro Erasmus studenty, jak to bývá v jiných zemích, nebyl  připraven, tudíž jsem měla stejné podmínky jako moji španělští kolegové.  
Magisterské studium  na  fakultě ETSIAAB, která je součástí UPM se v mnoha směrech odlišovalo od toho v Česku. Přístup většiny zdejších profesorů byl férový a přátelský. Studovala jsem zde Ingeniería Alimentaria aplicada a la Salud (Potravinové inženýrství aplikované na zdraví). Výuka byla nastavena až na odpolední hodiny a trvala čtyři hodiny po dvou předmětech.To se mi zdá oproti mé české fakulty, kde někdy strávíte i celý den, adekvátní a efektivnější. Studenti tak mohou přes dopoledne pracovat na stáži v různých společnostech, a tak nasbírat praxi již během studia. Výuka, jak už bylo zmíněno, probíhala ve španělském jazyce. Ačkoli byla španělština potřebná pro splnění testů z předmětů nebo k vyřízení jakýchkoliv formalit, s některými ochotnějšími profesory se dalo domluvit na psaní testů v angličtině. Pokud ale budete mít někdy v plánu do Španělska studovat, určitě se vyplatí nějaké základy mít, neboť vám to může pobyt v mnoha případech ulehčit.
Co se týče stylu výuky, líbila se mi snaha profesorů k zapojení studentů do diskuze. Dále si nešlo nevšimnout  skvělých prezentačních schopností studentů, které jsou na špičkové úrovni a jsou jednou z věcí, na které se studium na UPM zakládá.
Překvapil mě také enormní zájem studentů o studium, ale v tomto případě mohu soudit, že motivací v tomto ohledu může být také i nemalá částka, kterou musí za studium ve Španělsku platit.
Nemohu si stěžovat ani na kolektiv, ačkoliv jsem si někdy v jejich očích připadala jako atrakce, byli mi v mnoha případech nápomocní a snažili se mi studium ulehčit.

ETSIAAB (Universidad Politécnica de Madrid)

Nebudu lhát, ze začátku to byl velký zmatek, a chtěla jsem se vrátit do Česka s domněním, že to nezvládnu. Svědomí mi naštěstí tuhle hloupost nedovolilo dokonat, a s podporou zdejších přátel jsem zůstala, a dnes nelituji. Získala jsem nespočet zkušeností, sebevědomí, samostatnost, schopnost se za sebe rozhodovat, prohloubila znalosti španělštiny, poznala nové lidi různých kultur, kteří budou mými přáteli i přes to, že nás od sebe dělí půl zeměkoule a mnoho dalších. To nejdůležitější, co jsem ale získala je uvědomění, že všechno se dá zvládnout, pokud má člověk odvahu se nevzdávat.